Příběh Dimitti je příběhem Remské Republiky. Ta si postupně podrobila celý Dimittijský poloostrov, jak silou, tak diplomacií. Remští patriciové ale po staletí odmítali dát svým "Spojencům" jakoukoliv moc a to i přes podporu populistů v samotné Remské Republice. To vedlo k tajné konspiraci mezi největšími městy a kmeny pod Remskou nadvládou, které využili Remské invaze do bohatých provincií Věčné říše a napadli samotné srdce Republiky zevnitř. Remští byli poraženi a zotročeni a Rema samotná srovnaná se zemí. Dimitti hodně čerpají z tzv. "Války spojenců", která se odehrála i v naší reálné historii, ale ve světě Symposionu dopadla naopak.

Po 70 letech už to dnes v alianci Dimitti dost skřípe, důvod kvůli kterému vznikla už je přecijen dlouho mrtvý a i barbaři ze severu, kteří chtěli pádu Remských využít, byly odraženi. Nepomáhají ani diametrálně odlišné kultury, které mezi Dimitti najdeme. Některá města prakticky okopírovala Remské zákony a senát, jiní zavedli demokratické systémy a některé kmeny se navrátily k náčelníkům a králům. Stejně různorodé jsou i jejich znaky, od kanců a delfínů, přes stylizované portréty, až po hořící paláce nenáviděných Remských.

Nejprominentnějšími kmeny mezi Dimitti jsou dnes Veturijští, Satraskové a Haiduoi. Veturia je bohaté přístavní město, kterému vládne senát prominentních patriciů, podobně jako tomu bylo u Remské Republiky. Satraskové jsou potomci Chelonoiských osadníků, jejihž království ovládá největší část Dimittijského poloostrova. Haiduoi jsou svazem Khalských klanů, ale staletí vlivu Dimittijských sousedů je již velmi civilizovalo. Víno pijí ředěné a je nemyslitelné aby si kdokoli z nich oblékl kalhoty.

Dimitti jsou inspirováni Italickými kmeny 5.-3. století př.n.l. Najdeme mezi nimi i etnika která repretentují "krátkovlasé" Galy. Nosí jednoduché tuniky a pláště, ale někteří se odívají i do méně praktických tóg. Ženy nosí šaty zvané stoly, nebo dlouhé chitóny podobné řeckým. Nenosí kalhoty.
Při sportu zpravidla nosí bederní roušky s širokými pásy.

Stoly dimitijských žen jsou velmi podobné Chelonoiským chitónům, střih níže je jiný typ sepnutí se sešitými boky, který vám udělá prominentní "rukávy." Všechny typy šatů jsou zpravidla doplněny obdélníkovým přehozem zvaným palla, který má podobné rozměry jako střih na stolu.

Dimittijské mužské tuniky je možné sešít z jednoho kusu látky jako je to na nákresu, nebo z několika obdélníků. Měly by vám vycházet někam mezi polovinu stehen až po kolena. Rukávy by měly být krátké, ale u Haiduoi jsou k vidění i delší.

Obě pohlaví nosí opasky, které mohou být kožené, ale často jsou to jen pletené šňůry.

Vládci moři, První lid, který v zapomenutých mileniích vládl celému Pobřeží z utopické Atloitis, nádherného ostrova ve středu Moře. Jejich kolonie postupně daly vzniknout legendárním městům jako byla Trója, nebo Ianos.

Tento věk prosperity však netrval věčně, Atloitis se potopila a Pobřeží na několik staletí pohltil chaos. Když se vlny konečně uklidnily, drželi Atloiští uprchlíci a jejich Mořekrál několik strategických ostrovů, ale většina jejich populace dodnes žije v roztroušené diaspoře v pobřežních městech ostatních národů. Atloi efektivně využili situace a postupně ovládli prakticky celý loďařský sektor. Celé Pobřeží dnes spoléhá na jejich neutralitu, rychlé kurýry a mocné válečné lodě, které patrolují důležité obchodní cesty. Triéry Chelonoi ani solární bárky Věčné říše se nemohou rovnat alchymicky tvrzeným trupům Altoiských Nepotopitelných. Nadvládu Atloi nad Mořem umocňují zvěsti o mořských příšerách, nad kterými prý Utopení bohové dali Mořekrálovým kněžím moc.

Atloi jsou jako skupina na hře o něco centralizovanější než ostatní národy. Pokud si je zvolíte, tak vás ještě před hrou spojíme s Ardorem, který vás začlení.

Atloi se dodnes odívají do pestrých sukní, kabátků a tunik, které čerpají z kultur Středomoří Doby bronzové. Mužské sukně bývají zpravidla lehčí a dlouhé ke kolenům, dámské jsou často výrazně vrstvené a sahají až na zem. Tyto sukně jsou zpravidla porůznu překládané obdélníky. Sportují obvykle v bederních rouškách, někdy doplněných krátkou sukní.

Sukně Atloi bývají spíše obdélníky než tubusy, jsou vždy pestře barvené a malované, často vrstvené a na lemech mívají korálkové ozdoby, nebo třásně. Někdy se ještě před omotáním překládají diagonálně, aby se docílilo zajímavých asymetrických efektů. Sukně se zajišťují dlouhými látkovými pásky, nebo karetkami, ale často jsou pro jistotu chycené i sponou.
Jejich tuniky se šijí stejně jako ty Dimittijské a kabátky jsou v podstatě zkrácené kaftany Epitraků (střihy najdete v jejich sekcích,) ale Atloiské rukávy sahají typicky k loktům. Také jsou často zdobené malováním a třásněmi.

Hornatou krajinu na sever od Chelonoiského poloostrova obývají rozmanité kmeny a klany Epitraků. Ti se svými jižními sousedy sdílejí jak jazyk, tak víru, ale nesčetné vlny migrujících kmenů se podepsaly jak na jejich vzhledu, tak kultuře. Epitrakům vládnou králové a náčelníci, nosí kalhoty a dokonce pijí neředěné víno. V očích Chelonoiských to je důkaz jak hluboko mohou padnout i ty nejvznešenější klany a města, pokud není dbáno na občanskou morálku a povinnosti. To však ani jedné ze stran nebrání v navazování výhodných obchodů, sňatků a žoldnéřských paktů.

Prakticky všechny kmeny Epitraků jsou provázány staletími křivd, přísah a krevních mest. Šarvátky mezi nimi jsou ale poměrně ritualizované s nízkými ztrátami na životech. Epitrakové jsou velmi pověrčiví a věří na moc ostatků a předmětů spjatých s významnými osobami a událostmi. Každý kmen má několik dobře skrytých mohyl kam chodí obětovávat mumifikovaným hrdinům. Zbraně a některé další předměty, které slavným lidem patřily, se po jejich smrti tříští a opracovávají do mocných amuletů, které si pozůstalí našívají na válečné oděvy, nebo speciální okruží. Stejný osud čeká i mršiny nebezpečných stvůr, nebo vyjímečných úlovků. S těmito pozůstatky se pak čile obchoduje a používají se jako cenné dary, ale nejčastěji mění majitele na základě výzev, soubojů, nebo dokonce válek. Úlomek Ajaxova meče může mít cenu celé vesnice. Pravost a znalost historie vlastněných trofejí je jednou z nejposvátnějších tradic Epitraků a jakákoliv lež o jejich původu je extrémně tvrdě trestána jak světskou mocí, tak zlobou bohů.

Nejvýraznějšími Epitrackými kmeny jsou v současnosti Sycaboe, Buri a Anantové. Sycaboe je mocné feudální království, které ovládá podstatnou část západního pobřeží Epitrakie. Jejich válečníci používají stejné zbroje a taktiky jako Chelonoici, ale podporují je excelentní jezdci. Bůh Jezdec je dokonce hlavním bohem jejich panteonu a jeho ikony najdeme na mnohých štítech i fasádách domů. 

Buri jsou kmenový svaz obývající rozsáhlé pohoří plné špatně dostupných údolí. Jejich kopiníci v kostěných a dřevěných zbrojích dohánějí chybějící disciplínu zuřivostí a odvahou. Na jejich štítech často najdeme komplikovaná bludiště a šneky, oboje hraje důležitou roli v jejich podivných kultech vzívajících ktonického boha Zagrea.

Anantové jsou pastevečtí nomádi, kteří ženou velká stáda ovcí a koní přes severovýchodní pláně Epitrakie. Uctívají panteon sedmi bohů, v jejihž čele jede ohnivá bohyně Tabiti.

Inspirací Epitraků je hlavně antický Balkán a pobřeží Čeného moře. Mezi Epitraky existuje široké spektrum "civilizovanosti," od jižních poleis, kde se nosí lehké róby a tepané kyrysy až po zarostlé barbary z hor s kožešinovými plášti a kostěnými, nebo dřevěnými zbrojemi.

Základním kusem oděvu pro Epitraky jsou kalhoty. Ty mohou být dost upnuté jako hosen, nebo volnější jako moderní kalhoty, ale neměly by to být volné harémovky ani nabírané "vikingské" a neměly by mít poklopec. Jako svrchní oděv pak nosí kaftany, (županového typu bez výrazných knoflíků, doubletové kaftany jsou mimo,) nebo tuniky s dlouhými rukávy. Střihy níž jsou spíše orientační, protože pro ně narozdíl od ostatních národů nexistuje univerzální velikost, ale kdybyste měli problém kostým ušít, rádi vám pomůžeme, stačí se ozvat.

Epitrakové si vyloženě libují ve výrazných vzorech a barvách. V šatníku některých Epitraků najdeme i kožešiny, ale ty se letním horku omezují na dekorativní lemy, nebo prvky zbroje. Ženy většiny kmenů nosí stejné oblečení jako muži, ale v některých jsou k vidění i sukně, nebo dokonce chitóny Chelonského typu. Velmi oblíbené jsou i výrazné pokrývky hlavy, jako například ikonické Frygyjské čapky.

U prominentních mužů by nemělo chybět látkové okruží, náhrdelník nebo jiný kus oděvu na kterém jsou našité šperky, kosti, nebo úlomky vyřezávaného dřeva a kovů, jako trofeje. Není třeba to přehánět, dvě nebo tři trofeje jsou úplně dostačující.

Sportují buď v kalhotech, nebo spodním prádle.

Věčná Říše, jediné centralizované impérium Pobřeží, je bezvěká. Její hornaté pouště i úrodná údolí rozrývají megalomanské zavlažovací kanály, které jsou starší než Atloitis. K opuštěným městům zabitých bohů se nese křik opulentních slavností v pobřežních metropolích. Armády Říše bojují se smečkami kynocefalů v chladných horách východu, s rarachy v bažinách kolem pramenů Velkých řek, s nomády v pouštích i se zrzavými lovci lebek v hustých lesích. Hranice Říše se mění, národy se pod její vládou mísí, štěpí a umírají, ale jedno zůstává konstantní - Stavitelé, národ obývající samotné srdce Říše. Farokrálové z jejich řad prý žijí jakožto reinkarnace bohů stovky let a pohled na ně znamená pro obyčejného člověka smrt.

Armády Říše tvoří jednotky všech podrobených národů, včetně Stavitelů samotných, kteří tradičně používají velké proutěné štíty a textilní zbroje, ale nejobávanejšími vojáky jsou Pertové z hornatých stepí na východě. Jak jejich pěchota, tak slavní katafrakti bojují zakutí v šupinových a lamelových zbrojích z kvalitního železa a často tvoří jak kovadlinu, tak kladivo Věčné armády.

Na pobřeží Říše se nachází několik důležitých měst založených Chelonoici, jejihž obyvatelům se říká Tinajci. Velká část Tinajců je po nedávné porážce na Chelonoiském poloostrově neklidná a nespokojená s nadvládou Stavitelů. Některé skupiny vzbouřenců se dokonce tajně pokoušely přesvědčit politiky z Chelonoiského poloostrova, aby je osvobodili invazí přes Moře.
Aby Chelonoiskou menšinu ve Večné říši uklidnili, rozhodli se její vládci využít pofidérní postavy Béla z Chelonoiských mýtů jako důkazu toho, že jsou sami také potomci Atloitis. Jako další argument vyslali delegaci na posvátné Hry, kterých se smí účastnit jen rody, jejichž kořeny sahají až na Potopený ostrov.

Věčná říše nabízí široké spektrum kultur a národů, ze kterých čerpat.

Stavitelé jsou inspirování Egypťany Nového království. Muži často nosí jen lehké sukně a bederní roušky zvané Shendyt, někdy doplněné zdobenými pásky. Návod na ně najdete v sekci Kostýmový standard. Ženy zase nosí jednoduché tubové šaty. Obě pohlaví mohou tento základ zabalit do dlouhého kusu lehké látky (podobného sárí), doplnit šátkem přes ramena, nebo zdobeným okružím. Populární jsou i vázané přehozy jako na střihu níže. Stavitelé nepoužívají na své oděvy vlnu a jen málokdy barví látky, a tak jsou jejich oděvy buď bílé, nebo slonovinové. O to barevnější a impozantnější ale bývají jejich pokrývky hlavy, make up a šperky.

Pertové se odívají do kaftanů a kalhot, které jsou velmi podobné Epitrackým, ale jejich svršky bývají o něco delší a jejich ženy typicky nosí místo kalhot dlouhé sukně. I frygyjské čapky najdeme u obou národů, zřejmě odkaz na jejich společný původ někde ve východních stepích. Střihy najdete u Epitraků.

Tinajci se typicky odívají do jednoduchých tunik s krátkými rukávy, které se šijí stejně jako ty Dimittijské, ale jejich rukávy bývají velmi široké. Místo 60cm obvodu mohou mít až metr. Přes tyto tuniky někdy nosí Shendyt a od svých vládců přejali i módu světlých látek, zdobených okruží a výrazných šperků.